NENÍ CHŮZE JAKO CHŮZE

Věděli jste, že průměrně zdravý člověk udělá denně 7.500 kroků denně, a to když zprůměrujeme, zjistíme, že za svůj život obejdeme 5 x naši matičku Zemi? To mi přijde jako krásná ukázka toho, že krůček pro krůčku se dá zvládnout téměř všechno :-)

Nebudu se nyní věnovat historii chůze, proč chodíme, jak nám chůze prospívá nebo jak správně chodit, i když jsou to určitě zajímavá témata. Ráda bych vám tady přiblížila, co všechno je možné při chůzi dělat, když si to hezky zvědomíme :).

Lesní koupel

Japonský způsob terapie “šinrin joku” se objevil v jejich veřejném léčebném systému už osmdesátých letech. Spočívá v tom, že se volně pohybujete lesem, usednete ke stromu, dýcháte čerstvý vzduch a snažíte se ho vnímat všemi smysly.

Řada výzkumů pak dokládá, že takový způsob pobytu v lese nejenže uklidňuje a omlazuje, ale také posiluje imunitní systém, snižuje krevní tlak, zlepšuje soustředění i náladu. Lépe se pak spí.

Jestlipak si tohle všechno uvědomovali naši trampíci? :)

Chůze s plným vědomím – trénink všímavosti

Každý máme vědomé prožívání na jiné úrovni. Všeobecně platí, čím více vědomější jste, tím více prožíváte přítomný okamžik. Pozor, neznamená to, že tak se váš život stává jednodušším, ale troufám si tvrdit, že naplněnějším, protože je čistě váš.

Velký propagátor vědomého prožívání Jon Kabat-Zinn popsal 7 podpůrných postojů:

1/ bez posuzování

– to, že posuzujeme okolnosti je přirozené. Tento proces nás ale učí, abychom se v posuzování nezasekli, jen sledovali, co máme potřebu soudit nebo hodnotit. Sledujeme a maximálně můžeme pocítit, jestli je nám situace přijemná nebo nepříjemná a do dalších úvah nejdeme. Jen je zaznamenáme a necháme je být. Takový přístup nám umožní zažít daný okamžik takový jaký je- bez příkras nebo negativních soudů.

2/ trpělivost

– s trpělivostí necháváme věci, aby se vyvíjeli po svém. Spěch nám většinou žádný prožitek nevylepší. Trpělivý přístup nám také umožní být tím, kým jsme…prostě si na to dáme čas. Podívejte se na přírodu, nezdá se, že by spěchala, Jede si ve svém tempu nebo se přizpůsobí okolnostem.

3/ mysl začátečníka

– dívat se na věci očima začátečníka nebo dítěte je úžasný způsob jak přijímat to, co se děje bez posuzování, ale se zájmem a zvědavostí. A i několikrát navštěvovaná místa nebo nastalé situace můžeme znovu vidět jinak a z různých úhlů..

4/ důvěra

– důvěrou ve vlastní zkušenosti, intuici, moudrost si trénujeme přebírání zodpovědnosti za svoje rozhodnutí a konání, ale také za naši pohodu a šťastný život- jenom my sami můžeme žít naše životy.

5/ žádné usilování

– k cestě plného vědomí si neklademe žádné cíle ani očekávání, nepokoušíme se nic změnit, nevykládáme úsilí- důležitý je prožitek.

6/ přijímání

– to, že něco přijmeme neznamená, že rezignujeme. Je to spíše schopnost uvidět realitu bez boje, napětí, úsilí. To, že něco přijmeme nám umožní být v daném okamžiku bez snahy ho změnit a zklidnit se. Neznamená to, že musíme zůstat v pasivitě, ale umožní nám dělat rozhodnutí z pozice klidu a z východiska toho, jaká situace JE- ne jaká by podle nás měla nebo neměla být.

7/ nechat jít

– to, že necháme věci jít znamená, že jsme rozeznali, které věci nás omezují, zavazují nebo je momentálně nejsme schopni změnit, a tak si dovolíme nechat je stranou, nevěnovat jim v tuto chvíli pozornost, protože tím stejně nic nevyřešíme.

Radost a vděčnost při chůzi

Díky výšlapům a procházkám si také můžeme uvědomit okolní krásy a pěstovat tak dobrou náladu.

V každé situaci, kdy zažíváte radost např. při východu slunce nebo při bosé chůzi po měkkém mechu si uvědomte, jak se vaše tělo cítí, co se vám děje v hlavě, jaké vámi procházejí emoce a zkuste si tuto kvalitu zachovat a znovuobjevovat ji i v běžném životě, v situacích které vám připadají běžné a samozřejmé… když se ponoříte do čerstvě vypraných peřin, při ranní oblíbené kávě nebo když se společně zasmějete se svými dětmi, partnerem, kamarádkou… čím více si tyto zážitky budete uvědomovat, tím menší pozornost budete věnovat situacím, které zase tolik radosti nepřinášejí, i když se jim nevyhneme.

To kam zaměřujeme naši pozornost, tvaruje naši mysl a ta následně ovlivňuje náš život

Meditace v chůzi

Při meditaci v chůzi je dobré být bez bot, takže si pečlivě zvolte vhodný terén. Vymezte si asi 10m dlouho trasu. Než vyrazíte z jednoho bodu do druhého, uvědomte si svá chodidla a jejich propojení se zemí, uvolněte tělo, klidně se zakolébejte ze strany na stranu, ze předu do zadu. Pomaličku zvedneme jednu nohu a malým krůčkem se posuneme vpřed, jakmile položíme nohu na zem, uděláme to samé druhou – naše pozornost zůstává u pocitech nohou. Takto malými krůčky dojdeme až na konec naší vytyčené cesty, tam se na chvilku v tichu zastavíme, myšlenky necháme plynout a vydáme se stejným tempem zpět. Stále vracíme své vnímání k pocitům v chodidlech.

Toto je trénink naší trpělivosti a přijímání a nechávání plynout.

Procvičování dýchání

Zastavte se na místě, kde je vám příjemně, kde se můžete uvolnit. Necháte paže volně podél těla, zavřete oči a zaměříte svůj pohled dovnitř. Chvilku si dopřejte a pociťte vaše tělo, nohy spojené se zemí, jak stojíte, jak se vaše tělo cítí?

Neposuzujte to, jen sledujte a pomalu přesuňte pozornost na svůj dech a jak vaším tělem prochází – nosem, podél zadní strany krku, zdvihá a klesá hrudníkem nebo pohyby v břiše. Je důležité sledovat jen fyzické pocity… při nádechu a výdechu. Mysl se nám začne toulat, ale my zůstáváme u našeho dechu a pocitech těla, dovolíme si to a začneme cítit celé tělo – od hlavy až po chodidla. Jakmile se cítíme znovu propojení se zemí, otevřeme oči a vydáme se dál na cestu. Sledujte ten rozdíl před a po.

Kontemplativní prožívání založené na 4 elementech

Českým ekvivalentem kontemplace je slovo nazírání. Při kontemplaci se s něčím vyšším slučujeme a hovoříme s tím. Propojujeme sebe samotné s něčím vyšším. Ptáme se a přijímáme odpovědi. Žádáme a zároveň přijímáme. Kontemplace se využívá zpravidla u rituálů. Je to v podstatě meditace spojená s modlitbou.

VODA

Najděte si místo, kde je vám dobře a sledujte, naslouchejte, pozorujte, kde všude kolem vás může být? Naše tělo je z velké části složené z vody, už jenom to když si uvědomíte, jste napojeni :-). Ideální samozřejmě bude, pokud se zastavíte u nějakého vodního zdroje – potok, pramen, studánka. Ale vodu si můžeme dobře představit i v mracích nebo šťavnatých plodech. Je to vlastně ta samá voda, která nám koluje v těle, protože stějně tak koluje i mimo naše tělo – přijímáme ji, vylučujeme a ona k nám prší zpět, teče do moře, vypařuje se a tak pořád dokola. A my jsme toho součástí.

VZDUCH

Vzduch přímo souvisí s naším dechem. Když se zasoustředíme na dýchání, jak studený vzduch vstupuje nosem do těla a ohřátý ho vydechujeme ven. Nadechnutí bylo to první, když jsme přišli na svět a bude poslední, až se to rozhodneme opustit.

A teď ho zkuste zavnímat kolem vás – je všude, lehký závan, větřík, který si hraje s listy nebo vítr, který nás rozcuchá. Když se vrátíme ke svému dechu a uvědomíme si, že stejný vzduch dýchají rostliny i živočichové opět si uvědomíme, že jsme součástí všeho.

OHEŇ

Tento element může evokovat horko, večerní posezení u ohýnku a hlavně náš další životodárný zdroj – Slunce. Které nás vyživuje svým světlem, teplem a energií. Vzpomeňte na sílu zážitků při sledování východu a západu. Jak nás prostupuje ten magický okamžik – rozdíl mezi tmou a světlem, teplem a zimou.

Naše tělo si potřebuje udržovat jistou teplotu, aby správně fungovalo a přežilo, a takhle to má opět vše kolem nás. Vše je tady závislé na Slunci. Opět v tom nejsem sami… všichni spoléháme a všichni se díváme do stejného slunce.

ZEMĚ

Když se posadíme nebo pevně postavíme a ucítíme pod sebou zemičku, je dobré si v tu chvíli uvědomit i naše tělo, naše buňky, které jsou složené ze všeho, co obsahuje země pod námi – prvky a živiny, bez toho bychom tady také nebyli. Ze všecho co jsme ze země a z půdy do sebe přijmuli jídlem a pitím. Ty stejné prvky jsou obsažené v rostlinách i živočiších jen v různých poměrech a množství, ale bez nich by tu nebyli.

Věnujete pozornost tomuto propojení – procházejte se, pozastavte, všímejte si procesů jak, vše kolem roste včetně nás, zkoumejte to. Opět je to vše vystavené na stejném principu – výživě a rozkladu.

Když projdete všemi těmito čtyřmi elementy, možná vám už nepřijde divné, proč jim naši předkové věnovali takovou pozornost, prostě byli lépe napojeni.

Takto můžeme zapojit do chůze i naše smysly např. při chůzi v noci.

Doprovázené poutě

Naši předkové také věděli, že při déle trvajícím pochodu přírodou lidé mění stav mysli. Postupně se zbavují všech starostí, opouští denní rutinu a začnou se soustředit na přítomný okamžik – na rytmus chůze a kam šlápnout. Jedinou věc, kterou řeší je, co, jak a kdy sní nebo vypijou, kde přespí. Postupně se jim ukliďňuje mysl a odhalují se potřeby duše. Život se zdá být najednou jednodušší a zároveň naplněnější, protože se vracíte k jeho podstatě, smyslu.

Pokud při tomto procesu začnete klást vhodné otázky, posunete se ještě dál.

Doprovázené poutě leží někde mezi životním koučinkem, terapií a duchovním doprovázením.

Zážitkové výšlapy

Výšlap je termín používaný pro turistickou cestu nebo túru směrem vzhůru do kopcovitého terénu, během níž jednotlivci nebo skupiny lidí podnikají fyzický výkon, stoupají na vrcholky a putují krajinou za účelem prožitku v propojení s přírodou. Zážitkový výšlap může zahrnovat všechny předešlé techniky a také návštěvu silových míst – o těch se dočtete zde.

Indiánský běh

Při indiánském běhu kombinujeme chůzi s během. Je to spíše technika výkonnostnějšího charakteru, ale při dlouhodobější chůzi se nám někdy může stát, že má tělo najednou potřebu se více rozhýbat, zahřát se, zrychlit dech. Anebo nás dostihne situace, kdy prostě přidat potřebujeme… aby nám nezavřeli noclehárnu nebo abychom jednoduše došli v určitý čas tam, kam potřebujeme.

Indiáni věděli moc dobře jak se pohybovat efektivně, tak proč se od nich neponaučit.

* článek je inspirován knihou Chůze/Cesta k bohatšímu životu od Sholto Radforda a vlastními zkušenostmi