CO PRO MĚ ZNAMENÁ SLOW TRAVEL

Slow travel pro mě není útěk z města. Ani rebelie proti tempu světa.
 Není to trend pro digitální nomády, lenivé flákání po venkově, ani pouť, kde počítáte kilometry a noclehy v předem zamluvených albergue.

Slow travel je způsob, jak se dívat na svět. S respektem. S lehkostí. S chutí nevědět, co přijde.
 Nejde o to, kolik míst navštívíte, ale kolik z nich – a jak – se vás dotknou. A taky co tam zanecháte vy.

„Nechci všechno. Chci to cítit.“

Co pro mě SLOW TRAVEL znamená? Upřímně… nemám v úmyslu moralizovat a ani nemůžu – i já si občas vyrazím k moři a skoro nevytáhnu paty z toho „dokonalýho“ hotelovýho komplexu, jen konzumuju, plavu a sluním se. A taky si třeba někdy zajdu nakoupit do Lidlu, protože co si budeme – když není čas, chci si na něco vytvořit rezervu a vůbec… něco tam v rámci možností mají i “zkousnutelný” :-). A je to jedno. Lidská bytost potřebuje i tohle.

Ale teď bych se už ráda pobavila o tom SLOW TRAVELU.

Všeobecně nerada zevšeobecňuju, a chápu, že pro někoho tohle názvosloví může znít jako klišé, výdobytek doby, zkrátka trend. Já si v tom ale našla skoro všechno, co mi dává v životě smysl  a jiný název už tomu hledat nebudu. Proč, když mi to funguje…i to je vlastně filozofie slow. Nehonit se pořád za novinkami, ale umět dávat život i použitým věcem nebo těm stále funkčním.

Hnutí SLOW je ve zkratce kulturní a životní filozofie, která navazuje na hnutí Slow Food z 80. let, čerpá z hlubokých filozofických tradic a byla popularizována zejména od roku 2004. Dnes nabízí komplexní přístup k životu – zaměřuje se na pomalost, kvalitu, vědomost, ekologii a duševní pohodu.

A SLOW TRAVEL je rozšířením téhle filozofie.

Jde o vědomou odpověď na rychlou turistiku – cestování s respektem k místu, času, lidem i životnímu prostředí. Namísto honby za památkami jde o ponoření se do místní kultury a skutečné prožití tady a teď.

A jak tedy slow travel vidím já?

Slow travel není o pomalosti – je primárně o pozornosti. Ale i o pouštění. Nechat věci být tak, jak jsou. Přestat pořád něco očekávat, hodnotit, srovnávat. Jen být, dýchat, vnímat.

Není důležité, kolik kilometrů ujdeme, jak daleko pojedeme, jakou horu vystoupáme – není to o podávání výkonů. Někdy stačí zastavit se jen pár kroků od domova – a objevit svět, který nám dosud unikal. Jindy se vydáme dál, ale vždy s vědomím, že to podstatné se často skrývá tam, kde se zdánlivě „nic neděje“.

Ve svém životě i na cestách čím dál víc vnímám, že méně může znamenat mnohem víc. Že kvalita prožitku není v kvantitě nebo rychlosti, ale v hloubce.

A taky v důvěře. Nechat cestu plynout, aniž bych ji musela dokonale naplánovat.

Samozřejmě, že i já plánuji – abychom se mohli propojit nad podobným zájmem, momentální chutí něco podniknout nebo vyrazit na místo, které nás společně už delší dobu volá. Zkrátka se jen nesnažím stihnout všechno. Spíš dávám prostor, aby se něco mohlo stát. To je pro mě ONO.

Otevřít se místu, prožitku, události, lidem. Vlnit se v rytmu. Nezaclánět vlastním očekáváním.

Ne každá pomalost je SLOW

Často slýchám, že kdo putuje pěšky, automaticky cestuje pomalu. Ale ne vždy to tak je – vtipné, že to říkám právě já, Kateřina Walker - v chůzi jsem se hodně našla. Poutním cestám a způsobu chůze se věnuji často.

Jenže tady nejde o tempo nebo způsob jak se přesouváme z místa na místo. Můžeme jít dlouhé dny a přesto zůstat prožitku uzavření. Chápu – někdo to tak potřebuje, jít do sebe a nedívat se nalevo napravo – to je spíš mindfulness nebo spirituální cesta, ale není to slow travel.

Slow travel není jen o způsobu dopravy. Ani cíl. Je to vnitřní nastavení, které se projevuje tím, jak vnímáme, jak se rozhodujeme, jaký vztah si vytváříme k místu, kde jsme – a také k lidem, kteří se nám do cesty „připletou“, a k situacím, které se mimoděk dějou.

Očima jinak

Ráda se na určité destinace vracím – a vůbec nezakrývám, že miluju chronicky turisticky známá místa. Vůbec je nezatracuju – naopak. Jen se na ně dívám jinak. V jiný čas. S jinou náladou. S ochotou nevidět jen to, co „se má“ viděno. Ale vnímat to – co místo dělá se mnou.

• Někdy se přespí v klášteře.

• Jindy se protoulá město s místním průvodcem, který zná ulice podle příběhů, ne jen podle názvů.

• Nebo se napojím na lokální tvůrkyni – která tvoří z podstaty místa, ke kterému má vztah.

Není to jen o hledání skrytých pokladů. Ale o tom, jak se díváme. A jestli jsme ochotni zpomalit natolik, abychom mohli opravdu vidět.

Čtyři principy pomalého cestování

Kvalita před kvantitou

Nejde o to, kolik míst projdeme, co všechno stihneme. Jde o to, kolik se jich nás dotkne.

Otevřenost a zvědavost

Nečekám pohodlí. Spíš se těším na to, co mě překvapí. Koho a co potkám. Co se stane, když přestanu tlačit, očekávat – a třeba si i dovolím zabloudit.

Lokálnost a autenticita

Zajímá mě, co je tady doma. Kdo tady žije, kdo tu tvořil nebo tvoří. Jak voní chleba v místní pekárně nebo jak tu vaří. Jak mluví ti, co tu vyrostli – co mají ve svém okolí rádi.

Zodpovědnost a ohleduplnost

Cestování zanechává stopy. A mě zajímá, jaké stopy zanechám já. Nejen ekologicky, ale lidsky.

Pozvání k pomalému pohledu

Nechci vám říkat, jak máte žít. Chci vás pozvat ke způsobu dívání se. K pozornosti, která nehodnotí, ale vnímá.

Je to pozvání k respektu, k hloubce, ale i k humoru.

Protože někdy se věci nevyvíjejí podle plánu, a právě tehdy se začnou dít ty nejkrásnější momenty.

A taky k přijetí i těch dnů, kdy je těžko. Kdy se člověk necítí silný, hravý ani otevřený. I tehdy může tento pohled pomoci – nabídnout oporu, prostor k nadechnutí, k návratu k sobě.

Protože i těžkost patří ke každodennosti. A právě v těchto chvílích může být cesta – pomalá, nenápadná – tím, co nás podrží.

Je to pozvání ke každodennosti – a všemu, co k ní patří. K tichu i hluku. K zastavení i běhu. K obyčejnému čaji na lavičce… a třeba i mimořádnému rozhovoru s někým, koho jste potkali jen náhodou.

Zatím vás nezvu na žádnou konkrétní cestu. Ale časem možná začnu. A pokud bude ten správný čas i pro vás – budu se těšit, že se potkáme.

Teď vás zvu hlavně ke zpomalení. A k vidění. Tam, kde právě jste...třeba i v práci.

S lehkostí, Kateřina Walker