MÍSTA SÍLY

Místa síly, nebo chcete-li silová místa, představují často oblasti se zvýšenou přírodní energií. Tu můžete cítit např. brněním končetin, jdou vám informace nebo pocity. Někdy nás nabíjí a rozveselují, zklidňují, napomáhají meditaci, některá vyčerpávají nebo znervózňují a i taková, která s námi nedělají nic.

Místa síly představují často oblasti se zvýšenou přírodní energií.

Jedním z nejdůležitějších zdrojů síly je vědomé sledování krajiny.

Velké, malé celky i jednotlivosti. Les, stromy, louky, skály, skalky, kameny, jeskyně, potůčky, potoky, říčky, vodní hladiny, prameny a sudánky, kopce a doliny, vyšlapané cesty i nenápadné cestičky, vesničky, honosné i skromné duchovní stavby, morové sloupy v polích a nebe nad hlavou. Pustit myšlenky, toulat se a sledovat, co s námi krajina dělá, jak která místa na nás působí a někdy se zamyslet i nad souvislostmi, proč na nás působí. O tom je síla míst.

Síla energie se dá i změřit, a v souvislosti s tím v podstatě ve tichosti vznikla nová věda – geobiologie. Zabývá se vlivem Země na všechno, co žije- na lidi, zvířata a rostliny a hledá propojení s přírodou tzv. neživou.

Naše Země je vystavena galaktickému a vesmírnému záření. Absorbuje nejen světlo a infrazáření, ale také mikrovlny, které pocházejí z prostoru na druhé straně mléčné dráhy (naše planeta je součástí mléčné dráhy, kdyby to náhodou některá z vás nevěděla), a to jak naše planeta tyto síly vstřebává je důležité i její podloží. Naše Země je v podstatě živoucí tělo, které můžeme v menším měřítku přirovnat k tomu lidskému… tak si to představuji nejen já, ale asi většina geobiologů. Tento obor se dá už dnes studovat např. na Přírodovědecké fakultě UK. Asi naším nejznámějším geobiologem, i když by se sám tak asi nenazval, je Václav Cílek.

Pobývat na některých místech přináší obohacující zážitek i léčivé účinky

Už od pradávna, tam kam nevidíme, vědoucí lidé pravděpodobně obývali Zemi v harmonii s planetárním postavením, rostlinami, zvířaty a složením zemského podloží. Na těchto místech stojí dnes sakrální stavby, menhiry, mohyly a často bývaly také zdrojem podzemní vody, která měla léčivé účinky. Někdo jim říká genius loci, tedy duch místa. Některá místa nesou mužskou nebo ženskou energii a existují také místa, která obě síly propojují v jednotu. Každý si pod tím v podstatě může představit cokoliv. Důležité je, že pokud se uvolníte, připustíte si, že jako lidstvo nevíme všechno, a ne každá realita je vysvětlitelná osvědčenou vědou nebo výzkumy, zjistíte, že pobývat na některých místech přináší obohacující zážitek i léčivé účinky.

Dalším už nevědním oborem, který se energiemi v krajině zabývá je Geomantie. Geomantie také naši planetu vnímá jako lidské tělo, a abych vám to co nejjednodušeji vysvětlila – dívá se na něj z hlediska akupukturních bodů. Geomanté, jakmile zjistí, že planetě někde chybí nebo přebývá “síla”, prostě tam neproudí enregie jak má – postaví tam řadu, kruh, spirálu kamenů nebo samostatně stojící menhir. Tím se propojují a harmonizují dráhy nejen na Zemi, ale zároveň i propojení s vesmírem.

Nejznámějším geomantem a velkým propagátorem této metody je v současnosti Marko Pogačnik, který byl oceněn organizací UNESCO – umělcem za mír. U nás je jeho nejbližším následovníkem Jan Tajboš.

A jak se nejlépe na místa síly navnímat?

• vnitřně se ztišíme

• přistoupíme k danému místu s respektem

• pobýváme a pohybujeme se na daném místě v tichosti, klidu

• když ucítíme, že se chceme zastavit a na chvíli spočinout, udělejme to

• pozorujeme okolí

• pozorujeme, co dané místo dělá s námi a vnímáme svoje vjemy, pocity

• nasloucháme informace, které k nám přicházejí

• nasloucháme samy sobě a o tom, co k nám přichází nepochybujeme ani to neanalyzujeme

• jestli vás napadnou otázky, ptejte se… místa, sebe

• poznatky si můžeme zapsat

Někdo si na místě i podle svého zamedituje. Nebojíme se pustit emoce, zaradovat se, zatančit si, anebo pustit slzy… v tomto smyslu je vše dovoleno. Tím, že k místu přistoupíme s respektem, dodáváme mu svojí pozorností důstojnost, a ono nás pak pustí tam, kam je to pro nás i místo prospěšné.

Dejme si na čas

To, co nám má být předáno se někdy ukáže hned, ale často se to nám v životě projeví až později. Zůstaneme-li vědomé, poznáme to. V případě otázek se snažíme být co nejpravdivější – nebát se zeptat, často dostaneme odpovědi, kterým se budeme divit, anebo také ne, protože už je dávno v sobě máme, jen jsme jim ještě neuvěřily. No, a jak s odpověďmi naložíte, je už jen na vás, na vašem nastavení a vaší odvaze. Jen věřte, že kdybyste na ně nebyla připravená, nepřijdou k vám.

Vědomé toulky jsou jedním z mých nejsilnějších zdrojů síly. Jsem milovnicí silových míst a těším se, až se společně na některá z nich vydáme. Popracujeme na sobě a zároveň místo svojí pozorností posílíme. Známe to – čemu věnujeme pozornost, to roste.